Virtuální realita píše i vážnější linku. A to když pomáhá v projektech a oblastech, kde nejde o zábavu, ale ochranu, bezpečí a preciznost. Přesně to vyžaduje armáda.
Přísně tajné
Armáda je obestřena tajemstvím a jen zasvěcení vědí přesně, jak funguje. Lidé zvenčí mají jen zběžné představy o tom, co musí vojáci absolvovat a pravidelně podstupovat, čemu čelí, co se učí, s čím pracují, jak vypadá jejich klasický den, co za technologie využívají a kam se za poslední roky posunul způsob boje a přípravy na něj. Na druhou stranu není třeba tajit, že právě virtuální realita a nově i rozšířená realita patří v armádě mezi velké pomocníky. Díky nim je práce s interními systémy snazší, plynulejší a intuitivní, vojáci se v nich lépe zorientují a dají se vzájemně propojit. Nejde jen úsporu času a energie, ale i mnohem vyšší bezpečnost a obratnější práci na cvičišti i přímo v terénu.
Použití virtuální reality v armádě je tak jasným a nepopiratelným důkazem, že tato technologie má potenciál, o kterém se nám pár let zpátky ani nesnilo.
Těžko na cvičišti?
Virtuální realita se v začátku používala především během speciálních cvičení a vojenských tréninků. Díky této technologii jsou všichni přímými účastníky boje, mají zbraně a veškeré vojenské zařízení, pohybují se v realistickém prostředí. Rozšířená realita detailně nasimuluje situaci, které by mohli být vojáci jednou vystaveni. V současnosti neexistuje lepší příprava. Je možné manipulovat s vybavení, pilotovat letoun a řídit tank. „Zážitky”, které si voják v praxi mimo boje většinou nevyzkouší.
V ostrém boji
Virtuální realita není jen pomocná berlička, uplatnění pochopitelně našla i přímo v akci. Průkopníkem je USA, ale i ostatní země se postupně přidávají. A Česká republika není výjimkou. Informace o stavu a poloze vlastní jednotky, překážkách a nástrahách nebo dokonce o dění na straně nepřítele se hodí.
