Vojenské i civilní řády a čestná vyznamenání byly tradičně záležitostí urozených. S nástupem republiky se vše změnilo. Některé se udílely za odvahu, jiné za velitelské schopnosti nebo za výjimečné zásluhy. Kromě toho jsou i dokladem mistrné šperkařské práce.
„Ukažte mi starověkou nebo moderní republiku, která by se obešla bez vyznamenání. Nazýváte je malichernostmi, ale právě těmito malichernostmi lze vést lidi.“ Tato slova pronesl Napoleon Bonaparte na počátku devatenáctého století, když ve Státní radě obhajoval řády Čestné legie, k jejichž vzniku dal podnět. Historie mu dala za pravdu. Napoleonem zavedený řád je dodnes nejprestižnějším vyznamenáním, jaké lze od hlavy francouzského státu získat.
ŘÁD ČESTNÉ LEGIE
Řád Čestné legie (l’Ordre de la Légion d’honneur) byl ustaven 19. května 1802 jako ocenění mimořádných vojenských nebo občanských zásluh. Jeho podoba vychází z římských tradic a využívá římské symboliky orlů doplněné o červenou stuhu převzatou ze starého monarchistického Vojenského řádu svatého Ludvíka. Tím návaznost končí. Královská ocenění zrušená během Francouzské revoluce jako symbol nerovnosti mezi lidmi byla udělována pouze za vojenské zásluhy a téměř výhradně jen šlechtě nebo vysoce postaveným lidem. Řád Čestné legie taková omezení nezná.
Má podobu pětiramenné hvězdice, jejíž paprsky jsou dvojitě rozeklány a zakončeny kuličkou. Lícová strana řádu nesla původně Napoleonovu podobu, dnes je na ní ženská hlava jako symbol francouzské republiky. Zadní stranu zdobí nápis Honneur et Patrie (čest a vlast). Jednotlivé prvky výzdoby se mění v závislosti na hodnosti, s níž roste i velikost hvězdice a způsob nošení.
Podle významu uděleného řádu se jeho nositelé dělí do tří nižších hodností: rytíř (chevalier), důstojník (officier) a komandér (commandeur). Vyššími hodnostmi je tzv. velkodůstojník (grand officier) a nositel velkokříže (grand-croix). V čele řádu stojí velmistr, jímž je tradičně hlava státu – francouzský prezident.
Nositelem řádu Čestné legie se může stát muž i žena bez ohledu na původ a národnost. Velmi často je udělován bývalým členům vlády, poslancům a senátorům po skončení jejich mandátu stejně jako bývalým velvyslancům a členům diplomatického sboru. Mezi nositele patřila i řada Čechů – například prezidenti Tomáš G. Masaryk, Edvard Beneš a Václav Havel (nositel velkokříže), architekt Josef Gočár, historik a diplomat Jaroslav Šedivý či letec generál František Peřina.
ŘÁD ZLATÉHO ROUNA
Nejprestižnějším oceněním středověkých panovníků býval Řád Zlatého rouna (l’Ordre de la Toison d’Or) založený 10. ledna 1430 burgundským vévodou Filipem Dobrým. Řád měl sloužit jako odměna mužům, kteří vévodovi nejvěrněji sloužili při upevňování moci v burgundském státě. (Ten se díky Filipově politice na čas vyvázal z područí francouzské koruny.)
Po smrti Filipa Dobrého, prvního velmistra řádu, přešla výsada udílet Řád Zlatého rouna na jeho syna Karla Smělého. Ten provdal dceru Marii za Habsburka Maxmiliána a právo udílet řád se tak dostalo do rukou Habsburků a tím i říšskoněmeckého císaře Karla V., který z něj učinil nejvýznamnější ocenění své říše. Poté udíleli řád španělští Habsburkové, a když jejich linie vymřela, přešlo právo udílení řádu na rakouské Habsburky. Španělští králové se však tohoto práva nikdy nevzdali, a tak jsou dodnes udíleny řády Zlatého rouna dva – rakouský a španělský.
Řád Zlatého rouna dodnes v Rakousku existuje jako právnická osoba. Jeho velmistrem je Karel Habsbursko-Lotrinský. Velmistrem španělského řádu je král Juan Carlos I. Řád jako ocenění má podobu zlaté ovce, která má připomínat starověký epos o Argonautech a hledání zlatého rouna.
ŘÁD SVATÉHO DUCHA
Během náboženských válek v šestnáctém století ustavil francouzský král Jindřich III. rytířský řád Svatého Ducha (l’Ordre du Saint-Esprit) jako společenství nejvyšších hodnostářů království, kteří byli zavázáni krále chránit. Název byl odvozen od svatodušních svátků – letnic, během nichž se Jindřich III. narodil a o těchto svátcích byl i korunován francouzským králem.
Ocenění Řádu Svatého Ducha se dělilo na stupeň rytířů, tvořený stovkou příslušníků nejvyšší aristokracie, komandérů, který tvořilo osm duchovních (původně to měli být čtyři kardinálové a čtyři biskupové) a stupeň komandérů – důstojníků. Řád tvarem připomíná maltézský kříž. Tvoří jej čtyřramenná hvězdice s dvojitě rozeklanými paprsky zakončenými kuličkou. Uprostřed kříže je holubice s roztaženými křídly a skloněnou hlavou. Řád se nosil připevněný na modré stuze umístěné na hrudi nebo na krku.
ŘÁD DRAKA Z ANNAMU
V roce 1886 ustavil císař Dong-Khanh vládnoucí v oblasti Annam (součást dnešního Vietnamu) řád pro ocenění občanských i vojenských zásluh. Dostal název Řád draka z Annamu (l’Ordre du Dragon d’Annam). Annam byl od roku 1883 francouzským protektorátem, a řád proto nese znaky francouzského vlivu. Zahrnuje pět hodnostních skupin odpovídajících řádu Čestné legie – rytíř, důstojník, komandér, velkodůstojník a nositel velkokříže.
10. května 1896 se Řád draka z Annamu stal jedním z oficiálních francouzských koloniálních vyznamenání udílených nezávisle císařem Annamu nebo francouzskou vládou. Nositeli byli lidé, kteří se mimořádně zasloužili o rozvoj francouzské koloniální politiky nebo kteří při této službě strávili nejméně tři roky v Indočíně.
V roce 1934 francouzská vláda podmínky pro udělování řádu zpřísnila. Nadále jej mohla získat pouze osoba starší dvaceti devíti let, která strávila při vojenské nebo civilní službě nejméně devět let. Délka služby v zámoří se pro tento účel započítávala a násobila se dvakrát nebo i třikrát. Existence Řádu draka z Annamu skončila 5. května 1950, kdy byl zrušen a nahrazen politicky vhodnějším Řádem států přidružených k Francouzské unii. Poslední vietnamský císař jej uděloval ještě v roce 1955 několik měsíců po vzniku Vietnamské republiky.
ŘÁDY ARABSKÝCH ZEMÍ
7. srpna 1910 založil marocký sultán a člen lóže Svobodných zednářů Moulay Hafid civilní a vojenský řád pojmenovaný jeho jménem – l’Ordre de l’Ouissam Hafidien. Tvořila jej šestiramenná hvězdice umístěná na jiné hvězdě, symbolizující Maroko. Uprostřed řádu je nápis „Jeho veličenstvo Hafid“ a okraje řádu zdobí islámské vyznání víry. Řád má pět hodnostních tříd.
Prestižním tuniským oceněním je Nicham Iftikar (Řád vítězství) založený v roce 1837 tuniským bejem Ahmedem I. Může být udělen francouzským občanům i městům. Také na jeho podobě je znát francouzský vliv. Tunisko bylo od roku 1881 fakticky francouzským protektorátem (smlouva mezi tuniským bejem a francouzskou vládou sehrála v historii ještě jednu úlohu – posloužila jako vzor pro Hitlerův výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava v březnu roku 1939). Řád vítězství zahrnuje šest hodnostních tříd, které odpovídají řádu Čestné legie, pouze nejnižší hodnost rytíře se dále dělí na rytíře první a druhé třídy. K nositelům řádu Nicham Ifitikar patřil i americký generál a pozdější prezident Dwight Eisenhower.
