Jeden den v životě kosmonauta

Součástí programu mezinárodní vesmírné stanice ISS jsou dlouhodobé kosmické pobyty. Posádka musí plnit náročný vědecký program a pečovat o chod stanice. Přitom řada běžných pozemských úkonů vypadá ve stavu beztíže zcela jinak než na Zemi.

Denní režim na stanici ISS se řídí podle greenwichského času (GMT), který je někde mezi časovým pásmem Houstonu a Moskvy, tedy oběma řídicími centry kosmických letů. Když kosmonauti v šest hodin ráno vstávají, je v texaském Houstonu půlnoc a v Moskvě devět hodin ráno. Během jednoho čtyřiadvacetihodinového dne prožijí šestnáct východů a západů slunce, tedy vlastně šestnáct zkrácených dnů po devadesáti dvou minutách.

rocket-launch-67723_1280

OD ČASNÉHO RÁNA

Po probuzení nejdříve odkryjí okenní průhledy, které zůstaly přes noc zatemněné, aby je slunce nerušilo ve spánku. Orbitální sluneční dny netrvají ostatně vždy přesně 46 minut. Oběžná dráha stanice ISS svírá s rovníkem úhel 51,6 stupně a vezmeme-li v úvahu i pohyb Země kolem Slunce, zjistíme, že délka tmavé a světlé části dne se neustále mění. V určitém období se stanice během celého obletu kolem Země do jejího stínu vůbec nedostane a sluneční záření na ni dopadá nepřetržitě. Noc tráví kosmonauti ve spacích pytlích ve své kabině. Jedna je v ruském modulu Zvezda, druhá v americké části Destiny. K prvním úkonům po probuzení patří zběžná prohlídka kosmického obydlí a ranní toaleta. Místo proudu vody slouží k umytí vlhké žínky a zubní pasta je jedlá, takže se může polykat. Záchod funguje s pomocí odsávacího ventilátoru, který nahrazuje zemskou tíži. Moč se shromažďuje do dvacetilitrových nádrží a potom se přečerpá do vyprázdněného nákladního modulu Progres, který slouží jako kontejner na odpadky. Před příletem dalšího zásobovacího modulu se od vesmírné stanice odpojí a shoří v atmosféře nad Tichým oceánem. Podobným způsobem se likvidují i výkaly kosmonautů. Pevné produkty se zachytí v plastovém sáčku vloženém do toalety. Po použití záchodu se sáček uzavře elastickou páskou, kosmonaut ho vyjme, odloží do hliníkového kontejneru a připraví nový sáček. Toaleta je promyšlené a dobře fungující zařízení. Běda ale, když přestane fungovat odsávací ventilátor.

STOLOVÁNÍ

Jídlo se podává třikrát denně. Kosmonauti sedí u jídelního stolu a aby talíře a jídelní náčiní neustále někam neputovaly, je všechno připevněno úchytnými páskami nebo suchým zipem. Jídlo se servíruje v plastových nebo hliníkových nádobkách a alobalových sáčcích, které se po použití vyhodí. Židle nejsou zapotřebí, protože při přípravě a konzumaci jídla se kosmonauti vznášejí kolem stolu. Pro stabilizaci zasunou nohy do úchytek na podlaze. Strava se ohřívá přímo na stole v prohlubních s ohřívacími prvky (food warmer), do nichž se kladou nádobky s připraveným jídlem. Na stěně vedle stolu jsou dva kohoutky – jeden na teplou a jeden na horkou vodu. Studená voda tu není. Pokud chce někdo chlazený nápoj, musí ho odnést do chladnějšího kouta stanice a doufat, že trochu vystydne. Chladnička ani mraznička tu nejsou. Potraviny se skladují v konzervách, v dehydrovaném nebo termostabilizovaném stavu. Nápoje jsou obvykle v prášku. K dispozici je kakao, čaj, káva a mléko. Nechybějí ani oblíbené ovocné džusy. Praktické ruské obaly na nápoje jsou opatřeny na jedné straně plnicím ventilem, na druhé straně je brčko na pití. Jídlo se doplňuje napůl z ruských a napůl z amerických zdrojů. Kosmonauti mají na výběr přes dvě stě padesát druhů jídel a nápojů, například hovězí maso, smažený sójový sýr tofu, sladký tvaroh s ořechy, boršč nebo hovězí, vločkovou či jehněčí polévku. Z Ruska pochází například ryba v aspiku nebo obilná kaše, z USA garnátový koktejl. Některé potraviny jsou stejné jako běžné zboží v supermarketech, jen s jinými ochrannými obaly. Jiné byly vyvinuty speciálně pro kosmické účely. Drobivé a sypké jídlo se pro konzumaci ve stavu beztíže nehodí. Obložené chleby se připravují z mexické tortily (kukuřičné placky), která se nedrobí tolik jako obyčejný chléb. Na palubě však najdeme také klasický ruský černý chléb, který je nejen vítaným zpestřením jídelníčku, ale spolu se solí slouží při tradičním uvítacím ceremoniálu. Část výzkumů ve stanici ISS se zabývá funkcí smyslových orgánů při kosmickém letu. Co se týče chuti, shodují se kosmonauti na tom, že v kosmu jim více chutnají ostřejší jídla například s česnekem nebo cibulí. Ve stavu beztíže nestoupá vůně pokrmů vzhůru jako v pozemských podmínkách, a proto nemohou jídlo vychutnávat současně nosem. Čichovou komponentu je pak třeba nahradit intenzivnější chuťovou složkou. V kosmické spíži jsou proto i takové přísady jako česneková pasta, majonéza nebo hořčice a velký výběr ostrých omáček z Mexika a Thajska.

PRACOVNÍ DEN

Po snídani následuje každodenní patnáctiminutová porada s kontrolními středisky v Houstonu, Moskvě a v Huntsville. Potom se kosmonauti dají do práce. Na každý pracovní den je připraven podrobný časový rozvrh. Přitom platí rámcové pravidlo, že stejná práce trvá ve vesmíru zhruba dvakrát déle než na Zemi. Běžný pracovní den zaplňují vědecké a technické výzkumy, údržba přístrojů a zařízení uvnitř i vně stanice, pozorování Země s pořizováním snímků a videozáznamů a rutinní domácí práce. V sobotu se provádí velký úklid s dezinfekcí toaletních zařízení, obytných a jídelních prostor. V sobotu se také pracuje i když v menším rozsahu. V neděli a o svátcích se dodržuje i v kosmu pracovní klid. Důležitou součástí denního režimu je pravidelné posilování, kterému jsou vyhrazeny dvě a půl hodiny denně. Kosmonauti cvičí na běžeckém pásu, na rotopedu a na posilovacích strojích.

VÝZKUMY

Kosmická stanice ISS je kromě jiného významnou laboratoří pro výzkum materiálů a technologických postupů v podmínkách mikrogravitace, která tu dosahuje zhruba miliontiny pozemské přitažlivosti. Pro technické, lékařské, biologické a další pokusy je k dispozici špičkové zařízení zahrnující centrifugy, rychlomrazicí boxy, vakuové komory, pece k ohřevu a tavení vzorků, bioreaktory a hermeticky uzavřené experimentální pulty ovládané zvenku pomocí sterilních rukávů. Odborníci na zemi mají zajištěn neustálý přísun dat z prováděných experimentů. To platí i pro pokusy, které probíhají v automatickém režimu, například dlouhodobé sledování růstu krystalů nebo průběžné měření kosmických paprsků dopadajících na stěnu stanice.

OBLÍBENÉ ČINNOSTI

Kosmonauti, kteří pracovali na ISS, se shodují v tom, že nejzajímavější činnosti jsou pozorování Země a létání ve stavu beztíže. Velké vnitřní rozměry stanice ISS (425 metrů krychlových) poskytují k létání dostatek prostoru. Od zadní stěny modulu Zvezda mají kosmonauti před sebou přímou dráhu dlouhou čtyřicet metrů. Nejdřív je to 13,2 metru servisního modulu, potom přijde Zarja s 12,6 metry, spojovací uzel (5,5 metru) a nakonec 8,5 metru dlouhý laboratorní modul. Vnitřní průměr jednotlivých modulů se pohybuje od 4,1 do 4,5 metru, tady je ovšem nutné odečíst vnitřní vybavení. Proletět se dá snadno i spojovacími otvory, které mají světlost asi 1,3 x 1,3 metru. Při odrazu musí kosmonauti dbát na to, aby jejich těžiště (někde v oblasti žaludku) bylo v jedné linii s drahou letu. V opačném případě začnou prudce rotovat kolem všech tří os a let se již ani trochu nepodobá vznešenému pohybu andělů. S různými břemeny vypadá let úplně jinak, protože těžiště je jinde. Občas je jednodušší poslat předměty pomalu napřed a vydat se elegantním letem za nimi. Druhá oblíbená činnost – pozorování a snímání zemského povrchu – někdy kosmonauty tak zaujme, že se jí věnují i ve volném čase. Mezinárodní vesmírná stanice se pohybuje relativně nízko, asi 380 – 400 kilometrů nad Zemí a planeta se z ní jeví jako obrovský plážový míč pozorovaný z bezprostřední blízkosti. Ze zemského povrchu může posádka stanice vidět najednou úsek o délce 3200 kilometrů. Stanice se pohybuje rychlostí 420 kilometrů za minutu, takže bod, který se objeví na jednom horizontu, zmizí přibližně za deset minut na druhé straně. Povrch planety se před pozorovateli odvíjí jako obrovský zeměpisný atlas a nabízí všechny pevninské geologické útvary, oceány a celou sbírku atmosférických jevů s bouřkami, cyklony a tajfuny.

POHYB VE VESMÍRU

Ještě impozantnější je pohled na Zemi a do vesmíru z prostoru vně vlastní stanice. Od vzniku mezinárodní stanice ISS uskutečnily jednotlivé posádky již dvaapadesát vesmírných procházek. USA a Rusko pro ně vyvinuly vlastní poněkud odlišné typy skafandrů. Americký EMU (Extravehicular Mobility Unit) se skládá ze tří částí – svrchní, spodní a zadní a díky nízkému vnitřnímu tlaku 0,29 atmosféry (220 torrů) je o něco ohebnější. Ruský Orlan je jednodílný a kosmonaut do něj vstupuje otvorem v zadní části. Vnitřní tlak je 0,39 atmosféry (296 torrů). V obou typech skafandru se jakákoli práce stane po několika hodinách vyčerpávajícím testem tělesné zdatnosti. Na výstup do volného vesmíru se kosmonauti připravují pomocí počítačového programu DOUG, který jim prostřednictvím virtuálního zobrazení pomáhá orientovat se na povrchu stanice. Před každým opuštěním stanice se musí posádka adaptovat na nižší tlak ve skafandru podobně jako potápěči při vynořování z hlubin. Nejprve kosmonauti vdechují čistý kyslík, aby z krve a tkání vyplavili dusík. Mají při tom nasazenou kyslíkovou masku a deset minut usilovně šlapou na rotopedu. Potom následují 72 minuty kyslíkové terapie ve skafandru. V ruském kosmickém obleku stačí vzhledem k vyššímu vnitřnímu tlaku pouhých 30 minut. Výstup do volného prostoru patří k vrcholným okamžikům vesmírného pobytu. Obvykle zůstává alespoň jeden člen posádky uvnitř modulu. Letos v únoru se poprvé vydali na společnou procházku oba kosmonauti a vesmírná stanice zůstala na krátkou dobu prázdná.

earth-11008_1280

ZÁVĚR DNE

V 18 hodin probere posádka s pozemním střediskem průběh dne a připraví program na zítra. Pak mají kosmonauti konečně volno a mohou se věnovat svým zálibám a přípravě jídla. Večeře se podává ve 20 hodin. Před spaním opět zakryjí okenní průhledy a kolem půl desáté se ukládají ke spánku. Až slunce šestkrát vyjde a zapadne za obzorem, nastane další pracovní den…

 

Podobné články