Nemusíte být odborníky z firmy MSC MetPro, a. s., abyste věděli, že hliník se nesvařuje tak snadno jako jiné hutní materiály, které se ve zmiňované společnosti třeba ohraňují nebo tryskají. Hliník se výrazně odlišuje od jiných kovů. Svařování zejména stěžuje jeho rychlá tvorba kysličníku hlinitého na povrchu nebo také vysoká teplota tavení. I když ale je svařování velice těžké, není to nemožné. Seznamme se s metodami svařování hliníku.
Na úvod je třeba si hliník trochu představit. Hliník jako takový je velice lehký, stříbřitý kov, který se dobře tvaruje. Pyšní se výbornou korozní odolností a afinitou ke kyslíku. Bohužel afinita ke kyslíku může svařování dosti stěžit, a to proto, že omezuje volbu ochranných atmosfér pro svařování.
I když se hliník svařuje poměrně těžce, přesto se svařuje. Seznamme se proto s metodami svařování hliníku, je jich rovnou několik.
Svařování hliníku plamenem
Když nelze hliník svařovat jinak, svařuje se hliník plamenem. Není to příliš známá metoda svařování hliníku, ale ti, kteří již mají se svařováním hliníku zkušenosti, jistě vědí, že tato metoda existuje. Při tomto svařování se svařuje pouze ve vodorovné poloze shora. Po užití tavidel se musí svařovaný materiál opláchnout horkou vodou, poté dochází k neutralizaci.
Svařování hliníku třením
Tato metoda je velice perspektivní, je určena zejména pro svařování rotačních součástek. Probíhá to tak, že se přitlačí k tobě rotace, aby došlo k vývinu tepla. Po následném zastavení rotace se případné nedokonalosti jen rychle odřežou.
Svařování hliníku metodou MIG
Pokud bychom měli zmínit velmi rozšířenou metodu, zmínili bychom svařování hliníku metodou MIG. Zkrátka znamená “Metal Inert Gas”, jedná se o svařování hliníku tavící se elektrodou. Jak již bylo zmíněno, je to velice rozšířená metoda. U této metody hoří elektrický oblouk, který je mezi odtavující se drátovou elektrodou.
