Výroba předmětů z hlíny patří k nejstarším dovednostem člověka.Historie prvních keramických artefaktů sahá až do pravěku, opravdový rozkvět ale zažila keramika až v antice. Amfory, keramické sošky a zdobené vázy jsou dodnes k vidění v muzeích. Ručně vyráběná keramika se významně rozvíjela také ve starověké Číně, kde se také poprvé začala objevovat okrová a zelená olovnatá glazura a používal se zde hrnčířský kruh.
Keramika v Evropě
V Evropě se keramika rozvíjela především s ohledem na funkčnost. Užitkové nádoby, mísy a kachle na stavbu kamen byly hlavním zbožím. Až po roce 1000 n. l. se keramika začala i zde rozvíjet umělecky, a to především v Itálii, která z Egypta přijala keramiku zvanou fajáns a zdokonalila ji. Fajáns je charakteristická neprůsvitnou bílou glazurou, na kterou se po vsáknutí malovalo čtyřmi barvami – kobaltovou, zelenou, žlutou a fialovou.
Vrchol zažila keramika fajáns na přelomu 15. a 16. století, kdy byla ovlivněná monumentálním sochařstvím a zobrazovaly se na ní náměty z biblické, mytologické nebo historické oblasti, ale i jezdci na koních a dívčí portréty. Fajáns se dále začala rozvíjet také ve Francii, Nizozemí a Německu, čímž se začaly stírat regionální rozdíly a umělci se snažili vyhovět obecnému vkusu.
Keramika v českých zemích
V českých zemích se nejvíce rozvíjela habánská fajáns zobrazující figurální motivy, heraldiku a rostlinné náměty. Habánská keramika později splynula s lidovým hrnčířstvím. Západní Čechy se staly zásobárnou kvalitního jílu a kaolínu, proto právě zde vznikly první keramické výrobní podniky. První porcelánka pak vznikla v Horním Slavkově v roce 1792.
Masovou produkci keramických výrobků na čas vytlačil nový fenomén, a to porcelán. Přesto se keramické umění ve většině regionů udrželo dodnes, a tak mohou dále vznikat jak užitkové, tak dekorativní předměty. Hlína jako materiál stále oslovuje i mladé a moderní umělce.
