Děti nedají pokoj a pořád touží po psovi. Snad vás již přemluvily. Anebo stále váháte? Zvažujete, že máte malý byt a pes přece potřebuje zahradu. Také vás trápí, kdo se o něj bude starat, když to děti za chvíli přestane bavit. A ani nevíte, jakého psa si vlastně vybrat. Než uděláte tenhle velký krok a obrátíte si život na ruby, je skutečně dobré odpovědět si na několik otázek.
Abyste správně vybrali, musíte vědět, co můžete pejskovi nabídnout, jaký život ho u vás asi tak čeká. Co vy sami od psa očekáváte, chcete hlídače za plotem, kámoše pro vaše ratolesti nebo parťáka na sport? Do rodiny je určitě lepší pořídit si štěně než staršího pejska, jehož minulost nebývá úplně zřejmá. Se štěnětem si užijete spoustu legrace, zamiluje si ho celá rodina a hlavně vás a vaše děti bude brát automaticky jako smečku, a podle toho se k vám bude i chovat. Psí plemena napoví hodně o povaze a potřebách psiska, což vám usnadní rozhodování. Nikdy si ale nevybírejte psa podle módních trendů!
Jaký pán, takový pes
Ať už se rozhodnete pro lovecké plemeno či pro gaučáka, mějte na paměti, že pro každého psa je daleko horší samota než panelákový byt bez zahrady. Možnost volného výběhu je skvělá, ale pokud na pejska nebudete mít čas, bude trpět, a může vám pak i dělat naschvály. Každému psovi dělá dobře pravidelnost v jídle i ve venčení, přičemž důkladný výcvik je i není důležitý. Skutečně záleží na vašem soužití s pejskem a sami pak uvidíte jaké je jeho chování a jestli je nutné vštípit mu víc disciplíny.
Jako každé mládě, tak i štěně potřebuje vzor a nejlíp se tak naučí od jiného psa, ale i od vás. Od první chvíle musí být jasno, že vy jste pán a že vaše slovo je to hlavní, musí vás respektovat, vy jste šéfem smečky. Pak si málokterý hafan dovolí neposlechnout. Pokud budete potřebovat radu nebo nějakou konkrétnější informaci, zkuste třeba stránky Infopes.cz, jsou vhodné pro začátečníky i pokročilé pejskaře.
Můj mazlík byla fenka dalmatina. Dožila se krásných čtrnácti let. Žila s námi ve dvoupokojovém bytě. Na cvičák jsme nechodili, takže povelů moc neznala. Aport pro ní byla spíš výzva k hraní na honěnou, lehla si jen když ležet chtěla a sedla si, když věděla, že za to něco dostane. Přesto jsem ji prakticky na vodítko vzít nemusela, nikdy nikomu neublížila a na zavolání vždycky přišla. Dodnes na ni vzpomínáme, bylo to krásných čtrnáct let. Co do pejska investujete, to se vám několikanásobně vrátí. Každý pes má svoji povahu, tak jako člověk.
