Na celé planetě jich žije už jen pět až sedm tisíc. Z osmi původních poddruhů tři byly zcela vyhubeny v minulém století. Počty ostatních prudce klesají. Tygři jsou dnes v kategorii kriticky ohrožených druhů.
Kdosi nazval tygra pruhovanou dokonalostí. Britský přírodovědec a velký znalec tygrů Jim Corbett mu dal přívlastek džentlmen džungle. Je největší kočkovitou šelmou na světě a jednou z nejmohutnějších šelem vůbec. Je ztělesněním síly a mrštnosti. Byl zbožňován a uctíván a vystupuje v mnoha legendách a bájích. Jeho zuby, drápy, srst a dokonce i vnitřnosti se používaly a dosud používají jako mocné talismany. Zejména v tibetské a čínské lidové medicíně je po nich velká poptávka.
Kdysi byli tygři hojně rozšířeni po celé planetě. Ale už na začátku doby historické je lidé začali vytlačovat z původně obývaných prostor. Přesto ještě v polovině devatenáctého století německý cestovatel Alfred Brehm (1821 až 1884) mohl napsat, že tygři obývají obrovská území od Zakavkazska až po Tichý oceán, od Jávy, Sumatry a Bali až po Bajkal. V té době se počet tygrů odhadoval na více než sto tisíc. Během několika desetiletí se jejich stavy prudce snížily.
Tygří kůže byla vždy ceněnou trofejí. Ulovit tygra patřilo k vznešeným zábavám. Jeden indický mahárádža se například chlubil, že sám ulovil 1300 tygrů. V devatenáctém století v Indii zabíjeli každým rokem na dva tisíce těchto šelem.
Není divu, že na přelomu devatenáctého a dvacátého století jich žilo na naší planetě už jen 40 tisíc. V následujících letech tři poddruhy vymřely úplně, všechny ostatní jsou v kategorii kriticky ohrožených. Počet tygrů všech poddruhů dohromady nepřesahuje sedm tisíc. Některé odhady hovoří dokonce jen o pěti tisících.
ŽIVOTNÍ PROSTOR A KLIMA
Tygři nemají výjimečné nároky ani na krajinu, ani na podnebí. Potřebují k životu jen dostatečný rostlinný kryt, snadný přístup k vodě a zdroje potravy. To jsou podmínky, které mohou nalézt v sibiřské tajze, v tropických deštných pralesích, ale i ve stálezelených lesích, bambusových houštinách či mangrovových porostech. Snesou vlhké tropické klima, ale také kruté mrazy 30 až 40 stupňů pod nulou a v Himálaji vystupují až do výšek 4300 metrů nad mořem.
Dnes žijí tygři v Indii a v Nepálu, na Sumatře, v Indočíně, v Číně, na Sibiři a Dálném východě a v Severní Koreji. Na Jávě vyhynul tygr javanský nazývaný také jávský (Panthera tigris sondaica). Poslední tam byl spatřen v roce 1982. Z ostrova Bali vymizel vzácný tygr balijský (P. t. balica) ve čtyřicátých letech minulého století. Na jiném indonéském ostrově – Sumatře žije volně asi 600 až 650 tygrů sumaterských (Panthera tigris sumatrae) a v různých zoologických zahradách asi 200 jedinců.
Zcela vyhuben byl nedávno tygr turanský (Panthera tigris virgatta), starším názvem tygr kaspický. Žil v severovýchodním Turecku, Íránu, Iráku, Zakavkazsku, Afghánistánu, ve Střední Asii, Kazachstánu a v severozápadní Číně. Úplně zmizel z planety. Není ani známo, že by byl chován v některé zoologické zahradě. Patrně poslední zahynul v roce 1959 v hamburské zoo. Tygra turanského nezlikvidoval lov ani pytláci. Mnohem zhoubnější vliv měla přeměna biotopů, zejména říčních dolin, kde tito tygři původně žili, na zemědělskou půdu. K jejich likvidaci přispělo i mýcení houštin a vypalování rákosinových porostů provázené hubením jejich hlavní kořisti – jelena bucharského a divokých prasat. Další poddruh – tygr čínský (P. t. amoyensis) přežívá už jen v zajetí.
TYGR USSURIJSKÝ
Z tygrů největší je tygr ussurijský (Panthera tigris altaica), nazývaný také sibiřský nebo amurský. Má velmi dlouhou, hustou a poměrně světlou srst. Byl rozšířen severněji než ostatní druhy i v místech krutých zim se sněhem, v oblastech listnatých a smíšených lesů v Poamuří a v Primorsku. Dnes žije v Rusku na Dálném východě a v přilehlých oblastech Číny a v Severní Koreji. V zajetí je početnější než v přírodě, kde zbývají už jen asi dvě stovky jedinců. Revír samce bývá obrovský od 500 do 4000 km2. Dělí se o něj obvykle s dvěma samicemi. Své teritorium si samec i samice značí močí nebo seškrabáváním kůry stromů.
Tygru vyhovuje samotářský způsob života, se samicí žije jen v době páření a pak se vydává za jinou. Námluvy tygra sibiřského se konají koncem ledna nebo na začátku února. Za 95 až 112 dnů se rodí dvě až čtyři slepá mláďata. Prohlédnou asi za dva týdny a v té době jim začínají růst i zuby. Ve dvou měsících obvykle opouštějí poprvé svůj úkryt. Matka jim přináší maso a dál je kojí až do šesti měsíců. Postupně je učí lovit. Zhruba v roce vycházejí malí tygříci sami na lov, ve dvou letech jsou schopni ulovit i větší kořist a samostatně existovat. Pohlavně dospívají ve čtyřech letech.
Mohutnost a síla neznamená vždy úspěch. Průměrně jen v jednom z deseti pokusů je tygr při lovu úspěšný. Na lovu proto tráví dlouhé hodiny.
TYGŘÍ ZEMĚ ZASLÍBENÁ
Z celkového počtu pět až sedm tisíc tygrů jich dnes nejvíce žije v Indii (2500 kusů). Je to tygr indický, zvaný též bengálský nebo tygr královský. Vyskytuje se i v Nepálu, v Bangladéši a v Barmě.
V roce 1969 byla v indickém Dillí na zasedání Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů přijata rezoluce vyzývající k ochraně tygrů. V Indii, Pákistánu a Nepálu poté vstoupil v platnost zákaz lovů tygrů a za podpory fondu WWF byl realizován projekt s názvem Tygr. Za finanční podpory mezinárodních organizací bylo v Indii založeno jedenáct rezervací pro tygry a další tři v Nepálu. V některých z nich byly vysídleny celé vesnice, aby se předešlo konfliktům šelem s místními obyvateli. Výsledky projektu jsou uspokojivé. Počty tygrů zvolna, ale soustavně stoupají.
POPSAL HO ČECH
Tygra indočínského (Panthera tigris corbetti) popsal v roce 1968 český zoolog V. Mazák. V současné době žije asi 2000 jedinců tohoto poddruhu ve východní Barmě, Vietnamu, Thajsku a Malajsii.
Programy na záchranu tygra indočínského nejsou zdaleka tak dokonalé a mezinárodně subvencované jako v případě tygrů indických. Nicméně jeden projekt je zcela ojedinělý. Jde o takzvané Buddhovy tygry. Indočínské tygry, kteří žijí v buddhistickém klášteře Pha Luang Tabua v Thajsku společně s mnichy.
Před pěti lety v roce 1999 se tamní mniši ujali několika opuštěných tygřích mláďat, která by jinak zahynula. Většinou byla v katastrofálním stavu. Těžce zraněná, ztýraná a podvyživená. Vyrostlo z nich deset dospělých tygrů a přibyla další mláďata. Tygři se v klášteře dokonce i rozmnožili. Daří se jim tam.
První mládě, kterého se před lety ujali, nepřežilo. S dalšími ale měli úspěch. Krmili je mlékem dětskými lahvemi a podle návodu veterináře většinu času trávili s nimi hraním. Vybudovali pro ně prostorné dřevěné klece, kam tygři chodí spát a kde tráví menší část dne. Mniši je denně vodí na dlouhých kožených vodítkách na procházku a v pískovém lomu je pouští volně, aby si mohli hrát.
Spolu s veterinářem, který se o tygry stará, chtějí u kláštera vybudovat velké tygří útočiště. První práce na vybudování hlubokého ochranného příkopu už začaly. Příkop má tygry ochránit před pytláky, zvědavými návštěvníky a také jim zabránit v útěku. Není to projekt, který podstatně ovlivní vývoj světové tygří populace. Je to nevšední příběh o vztazích, které většina lidí nikdy nepozná.
