Na vrcholu Nemrud dag v jihovýchodním Turecku je ukryto jedno z největších tajemství naší planety. V dosud neodkryté skalní hrobce již více než dva tisíce let spočívají ostatky velmi zvláštních bytostí. Byli to představitelé ojedinělé lidské rasy, která se od domorodců lišila pouze svým neobvyklým vzhledem nebo je těmto záhadným cizincům právem přisuzován mimozemský původ?
Na sklonku druhého století před naším letopočtem se v půvabné kopcovité krajině mezi vysokými hradbami horského pásma Tauru a úrodným údolím Eufratu zrodilo malé nezávislé království Kommagéné. Jeho ohromující bohatství rostlo především z obchodu mezi Západem a Východem. Přestože bylo lákavým soustem pro mocné navzájem věčně znepřátelené sousedy – říši římskou a parthskou – dokázalo si udržet suverenitu. Vypadá to, jako by kdosi nesmírně mocný nad Kommagéné držel ochrannou ruku, jako by nedotknutelnost tohoto trpasličího státu střežily neznámé síly. Jisté indicie naznačují, že v království byly využívány utajované vědomosti a technická zařízení, která notně předběhla svou dobu.
Král Antiochos I. (pravděpodobně 98 – 38 př. n. l.) zařadil do svého testamentu i tuto zvláštní pasáž: „Celý svůj život jsem pociťoval hluboký respekt k bohům a jejich nanejvýš spolehlivým obranným zbraním… Proto jsem unikal navzdory všem nástrahám velkému nebezpečí, zvládl jsem neočekávané a beznadějné situace, prožil jsem svůj život bohatý v létech a ve štěstí.“ Co to bylo za „nanejvýš spolehlivé obranné zbraně“ a jací bohové jimi disponovali?
DOBŘE UTAJENÁ HROBKA
Testament je zvěčněn do kamene v areálu velmi neobvyklé hrobky, která zároveň sloužila jako svatyně zcela ojedinělého náboženství. Antiochos I. využil přirozené podoby 2150 metrů vysoké hory Nemrud a její vrchol dal upravit do tvaru téměř dokonalého kužele. Přesněji řečeno na skalnatý podklad, v němž byla nejdříve vyhloubena rozměrná pohřební komora, navršili královi poddaní třicet tisíc kubíků štěrku o velikosti pěsti. Vznikl umělý kopec, jehož oválná základna má průměr 160 metrů. Původní výška 60 metrů je vlivem přírody a později také pátracími akcemi archeologů dnes nižší asi o 10 metrů.
K mohutné mohyle se těsně přimykají tři terasy orientované podle světových stran. Na dvou z nich, východní a západní, stály sochy bohů a králů, vysoké jak čtyřpatrové domy, na další zpodobnění zvířat a četné kamenné desky s nápisy a reliéfy. V takto ohraničeném prostoru se dvakrát za měsíc konaly zvláštní náboženské obřady.
Jak dokazují dochované texty, v určené dny se krátce před půlnocí vydávalo k vrcholu Nemrudu dlouhé procesí. Věřící s pochodněmi v rukou vystoupili nejprve k východní terase a po krátkém uctění králových předků pokračovali přes severní terasu k západu. Zvlášť významné slavnosti připadaly na 10. Loos (7. červenec), kdy si Kommagenci připomínali korunovaci krále Antiocha I. Na jednom z těchto výročních shromáždění došlo ke zjevení velkých bohů, jak stojí doslova v jednom z vytesaných nápisů. Jiný zdroj dodává, že „tehdy tito bohové manifestovali před lidmi svou úžasnou moc“. Oné podivné noci se prý na vrcholku Nemrudu odehrálo fascinující divadlo.
A HVĚZDY POTEMNĚLY…
Přízračné, hypnotizující světlo měsíce v úplňku stékalo po náhrobním pahorku dolů k sochám, ozařovalo je zezadu a dodávalo jejich kolosálním postavám punc tajemnosti. Kamenná zpodobnění bohů, lidí a zvířat vytvářela na pozadí jasné oblohy obrovské černé siluety. Obřadiště zaplňoval dav věřících. Lidé se tísnili okolo vysokých ohňů sálajících z rozměrných kovových mis. Noví a noví příchozí se nedočkavě tlačili dopředu. Jejich mihotající se stíny tančily po nízkých kamenných blocích, do nichž bylo vytesáno svaté právo, plazily se po dláždění a podstavcích s reliéfy.
Náhle nastalo naprosté ticho. Král se postavil naproti oltáři. Zvedl ruce k noční obloze. Jeho plášť se vzdouval v prudkém větru. Napětí se zvyšovalo. Modlitby z nesčetných úst začaly stoupat k nebesům. Zazněly trumpety. Jasně a pronikavě. Do jejich zvuku se vmísilo podivné dunění přicházející odkudsi shora. Hřmot a hukot sílily. Vrchol hory se začal otřásat. Zdálo se, že sochy budou svrženy ze svých kamenných trůnů a zřítí se na hlavy poutníků. Zvedl se silný vichr. Obrovský oblak prachu zahalil svatyni. A hvězdy potemněly.
Co se stalo pak, zůstává záhadou. Ten krátký úsek několika hodin mezi půlnocí a svítáním je obestřen tajemstvím. Jindy tak mnohomluvné texty té doby zatvrzelé mlčí. Dochoval se jen stručný náznak. Samotní bohové v této výjimečné chvíli údajně předvedli, že disponují ohromnou mocí. Jak? Co se na otevřeném prostranství svatyně stalo?
Víme jen, že poté, co slunce zcela pozlatilo krajinu, se královi poddaní spokojeně rozešli do svých domovů. Šťastní, že byli svědky naprosto výjimečné události. Přesvědčili se, že bohové jsou stále přítomní, a usoudili, že si tak i nadále mohou být jisti jejich přízní a ochranou.
PODVOD, ZÁZRAK NEBO NĚCO JINÉHO?
Naprostá absence podrobnějšího popisu vyvolává množství dohadů. K čemu oné podivné noci na vrcholu Nemrudu opravdu došlo? Udál se skutečně zázrak? Šokoval přítomné publikum nějaký nadpřirozený jev? Nebo se tam naopak projevil sice řídký, ale přece jen naprosto reálný přírodní úkaz? Byla zvláštní půlnoční scéna pouze dovednou mystifikací kněží? Zdařilým představením s velkorysou výpravou a světelnými efekty? Hra ohně a stínů, která měla lid přesvědčit, že král je opravdu spřízněn s bohy, a posílit tak jeho autoritu? Nebo sestoupily z nebes neznámé mimozemské bytosti?
Připomeňme si, co vše údajnému zjevení a následné manifestaci bohů na Nemrudu předcházelo. Chvění země, silný vítr, oblak prachu. Něco zastínilo oblohu. Je až podezřelé, jak přesně tyto okolností odpovídají popisům, kdy se bible zmiňuje o takzvané Hospodinově slávě. Její příchod (či spíše přílet?) na Zemi je vylíčen na několika místech velmi podrobně.
V žalmu 18 se píše doslova: „Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem, z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.“
I dnes, když na Nemrud občas dosedá vojenský vrtulník, se nejprve ozve vzdálený hluk, jak stroj oblétá pahorek, výhled na oblohu je zastíněn mohutným trupem, zvedá se oblak prachu a silný, nepříjemný vítr z vířících listů vrtule cuchá vlasy a nadouvá oblečení.
Přistálo tedy oné podivné noci na Nemrudu nějaké létající plavidlo? Byla zmíněná manifestace bohů ve skutečnosti setkáním s příslušníky vyspělé neznámé, pravděpodobně mimozemské civilizace? Je to příliš odvážná spekulace? Najdeme pro ni dostatek pádných důkazů?
Záhadu kdo a proč se tak teatrálně zjevil na výroční slavnosti, můžeme rozluštit, jen když dokážeme zdárně vyplnit všechny základní kolonky klasického policejního formuláře. Co a jak se stalo? Kde a kdy k činu došlo? Zanechal „pachatel“ po sobě nějaké stopy? Existují důvěryhodní svědkové?
Odpovědi na první polovinu otázek známe. Místem činu byl Nemrud. Neznámý se zde zjevil a manifestoval svou moc. A pravděpodobně lze zjistit, i kdy k tomu došlo. Možná dokonce na minutu přesně.
NEJSTARŠÍ HOROSKOP SVĚTA?
Na západní terase se dochoval jedinečný reliéf. Pískovcová deska o rozměrech 240 x 175 cm zobrazuje lva nesoucího na krku srpek měsíce. Na těle zvířete a okolo něj je rozmístěno devatenáct hvězd. Od menších s osmi cípy se odlišují tři velké s šestnácti paprsky, seřazené vedle sebe nad hřbetem šelmy. Podle mínění některých vědců symbolizují planety Jupiter, Merkur a Mars. Celá sestava pak znázorňuje konjunkci těchto nebeských těles s Měsícem v souhvězdí Lva.
Výjev je považován za nejstarší horoskop světa. Mnozí badatelé se domnívají, že Antiochos I. ho nechal vytesat, aby dokázal podporu nebes a vliv samotných hvězd na svůj příznivý osud a zdárný rozvoj říše.
Ale co když toto úchvatné zpodobnění lva s nebeskými tělesy vůbec nepředstavuje horoskop a je to památník nějaké naprosto výjimečné události? Podle profesora Otto Neugebauera a dalších významných astronomů ke konstelaci hvězd zobrazené na pískovci došlo 7. července roku 62 př. n. l. okolo 19.30 hod.
Historikové přiznávají, že význam tohoto data není znám. Den neodpovídá královu narození. Horoskop tedy nemůže znázorňovat postavení hvězd, které ovlivnily osud panovníka v okamžiku, kdy spatřil světlo světa. Reliéf zaznamenává ale jistě velmi významné datum. Žádnému jiné časovému údaji není ve svatyních věnována tak velká plocha a navíc nelze přehlédnout impozantní umělecké provedení. Otázkou zůstává, o jaké datum jde? Co se stalo onoho letního večera?
Sedmého července byl korunován král. Ovšem ne v roce 62 př. n. l., ale již o šest let dříve. Rok co rok pak poddaní sedmého července uctívali výročí královy korunovace. Právě při jedné z těchto velkolepých slavností došlo ke zjevení a manifestaci bohů. Nebylo to právě v roce 62 př. n. l.? Našli jsme nejpravděpodobnější vysvětlení onoho záhadného data?
Pokud ano, pak pískovcový lev (symbol velmi jasného souhvězdí Lva) s planetami, hvězdami a měsícem není horoskopem, ale neobyčejně přesným, na věky zakonzervovaným a všem případným změnám kalendáře odolávajícím časovým údajem o okamžiku, kdy došlo k setkání pozemšťanů s bohy.
DŮMYSLNÁ SKRÝŠ
Podle odkazu samotného Antiocha I. neobyčejný kamenný náhrobek na hoře Nemrud vznikl především proto, aby v něm vedle těla zesnulého panovníka bylo uschováno i jakési nesmrtelné poselství. Jeho text, jde-li o dokument, nebyl nikdy objeven. Veškeré dosavadní pokusy proniknout do nitra hrobky selhaly.
Jak v roce 1992 dokázalo geofyzikální měření celého pyramidového komplexu, štěrk je dovedně navršen ve třech vrstvách na rozměrné skále, v níž jsou uměle vyhloubené prostory. S pomocí magnetometrů a seismometrů vědci zjistili, že samotná pohřební komora je prostorná a členitá. Hlavní místnost má rozměry 9 x 5 metrů a dosahuje výšky 2,4 metru. Tunel je vysoký téměř tři metry. Zprvu klesá dolů a pak běží hluboko do nitra hory. Jeho ústí se pravděpodobně nachází pod podstavcem některé z kolosálních soch. Když před více 2000 lety hrozilo nebezpečí vpádu Římanů, byl vchod zasypán a důkladně zamaskován a od té doby se ho již nikdy nepodařilo objevit.
Na základě důkladného rozboru dochovaných textů jsou někteří archeologové přesvědčeni, že vnitřní stěny hrobky pokrývají rozmanité výjevy a množství vytesaných záznamů. V mohutných sarkofázích prý leží nejméně tři mumifikovaná těla. Kromě samotného krále Antiocha I. a snad i jeho otce Mithridata Kallinikose je zde pohřben také velký náboženský vůdce. O koho jde, není známo. Historické anály o identitě třetího těla mlčí. Jeho původ je obestřen tajemstvím. Ale zdá se, že právě onen neznámý náboženský vůdce je pravým klíčem k rozluštění záhady Nemrud Dag.
TAJEMNÍ CIZINCI
Historik Maurice Crijns ve své knize Zapomenuté království Kommagénése zmiňuje o zvláštní skupině žijící na území tohoto malého státu spolu s domorodci. Její příslušníci měli zcela neobvyklou zářivě bílou barvu vlasů, které svou hustotou a strukturou připomínaly vlnu. Jejich oči jako by svítily. Tito záhadní cizinci s nikým nebojovali ani nevystupovali nepřátelsky. Patřili k nejmírumilovnějším bytostem na světě. Žili prý v podzemních městech naprosto odděleně od ostatních lidí. Z některých jejich sídel vedly dlouhé chodby do Arsamei a právě na Nemrud Dag.
Tato zmínka je velmi zvláštní. Víme, že na území Turecka, především v oblasti Kapadocie, se nacházejí rozlehlé podzemní komplexy, doslova celá mnohopatrová města dosahující hloubky až 85 metrů a schopná pojmout přes 300 000 obyvatel. V oblasti Kommagéné ale podobné gigantické stavby v hlubinách země nejsou známé, nebo se je dosud nepodařilo objevit. Četné starověké texty z oblasti Předního východu se také zmiňují o bělovlasých bytostech, které se podobaly lidem a zároveň se od nich lišily.
Do bible nezařazená apokryfní kniha připisována patriarchovi Henochovi líčí neobvyklou rodinnou událost. Žena Henochova vnuka Lámecha porodila syna. „Jeho tělo bylo bílé jako sníh a červené jako růže, vlasy na jeho hlavě, dlouhé kadeře, byly bílé jako vlna. Když otevřel oči, rozzářil jimi celý dům. A jeho otce se před ním zmocnil strach. Zplodil jsem podivného syna, není jako člověk, nýbrž podobá se dětem nebeských andělů, je jiné povahy (přirozenosti) a je jiný než my. Zdá se mi, že nepochází ode mne, nýbrž od andělů.“
Toto sdělení je bezesporu šokující. Téměř každý uvedený fakt potvrzuje, že kontakty mezi takzvanými anděly a lidmi byly časté, rozsáhlé a velmi rozšířené. Všeobecně je známo, jak vyhlížejí jejich děti a čím se liší od lidských potomků. Jejich pleť je nezvykle světlá a červená. Vlasy připomínají jasně bílou vlnu. Výrazné oči jako by zářily či hořely jako svíce.
V obsáhlém eposu Šáhname neboli Kniha králů, který vypráví o mýtech, legendách a historii Íránu před příchodem islámu, je zmínka o hrdinovi jménem Zál. Ten se narodil ve stejné době, v jaké se v Kommagéne vyskytovali tajemní bělovlasí cizinci. Jeho rodiče na dítě čekali velmi dlouho, ale když otec chlapce poprvé spatřil, jeho radost se rázem změnila v žal a naprostou beznaděj. Chlapcovo tělo bylo prý sice jasné jako stříbro a obličej měl rajský vzhled, ale jeho vlasy byly bílé jako vlasy starce. Zdrcený otec se táže Boha po příčině svého trestu, po tom, proč mu byl dán „syn Ahrimana (démona) s očima černýma a vlasy jako jasmín. Až se hrdinové přijdou ptát na toto dítě, co jim mám říct, že je to dítě démona nebo nadpřirozená bytost?“ Nejsou to zvláštní shody?
ZÁHADA BĚLOVLASÝCH
Je nesporné, že vládci i lidé v Kommágéne považovali bělovlasé za svaté. Kontakt s nimi prý umožňoval spojení s nebesy a přispíval k zvláštní boží ochraně. Toto přesvědčení se jistě nezrodilo zcela bezdůvodně.
Král Mithridates udržoval s touto zvláštní skupinou velmi dobré vztahy a učil se od ní přejímat její unikátní vědomosti. Právě za jeho vlády získala Kommágéne skutečnou nezávislost.
Králův syn Antiochos I. tyto kontakty ještě více prohloubil. Je možné, že právě díky spolupráci s neznámými tajemnými architekty podzemních sídlišť byl král schopen vybudovat hrobku, která dodnes odolává všem pokusům o odhalení. A třeba právě na základě poznání získaného od bělovlasých založil nové náboženství a sepsal své nesmrtelné poselství, o němž se zmiňuje v jednom z dochovaných nápisů.
TAJUPLNÝ ODKAZ
Co toto nesmrtelné poselství asi obsahovalo? Odhalení překvapivých, dosud utajených událostí v historii lidstva, nebo naopak proroctví o tom, co nás teprve čeká? Text tohoto dokumentu nebyl nikdy objeven. Předpokládá se, že je uložen v Antiochově hrobce. Všechny dosavadní pokusy prokopat se dovnitř skončily nezdarem, protože kamení se neustále sesypávalo dolů z náhrobního pahorku. V polovině padesátých let se sice německému archeologovi Karlu Dörnerovi podařilo vyhloubit štolu s dřevěnou výztuží, ale kopáči brzy narazili na skálu a museli své snažení vzdát. Je hrobka chráněna tak důmyslně proto, aby do ní nikdy nevnikli nepovolaní a aby mumifikované ostatky a poselství nepadly do rukou nezasvěcených?
Arnošt Vašíček
